Dokument Život na naší planetě pravidelného čtenáře tohoto časopisu zřejmě v mnohém nepřekvapí. Divoká příroda ustupuje stále početnějšímu lidstvu, druhovou rozmanitost devastují roztahující se monokultury, zkázu umocňuje klimatická změna… Přesto stojí snímek za pozornost i šíření mezi známé, a to zvláště ze tří důvodů: Attenborough je pro mnohé autoritou, cílí na širokou diváckou základnu a bere nás na místa, kde se lidé snaží dosáhnout udržitelné budoucnosti.
Důvěryhodný Sir
Kdo by mohl dosvědčit, že viděl devastaci světové přírody na vlastní oči? Kdo by mohl vyprávět „příběh globálního úpadku“, který se odehrál „během jednoho lidského života“? Čtyřiadevadesátiletý přírodovědec, který již více než šest dekád křižuje Zemi a zprostředkovává milionům diváků její rozmanitost, vypadá jako vhodný kandidát.
David Attenborough je totiž fenomén. O jeho oblíbenosti svědčí dlouhý seznam nejrůznějších ocenění a desítky čestných titulů. Zvláště jeho domovská Británie ho respektuje natolik, že mu královna Alžběta udělila titul Sir a umístil se v první desítce „Hrdinů naší doby“ podle časopisu New Statesman. Vedle toho také vyhrál například soutěž o nejdůvěryhodnější britskou celebritu magazínu Reader’s Digest.
Dokumenty tohoto vystudovaného zoologa, geologa a sociálního antropologa jsou pečlivě podložené, zřejmě proto je oblíbený také u mnoha vědců. Ti po něm pojmenovali minimálně dvacet živočišných a rostlinných druhů. Například makroekolog David Storch v rozhovoru pro DVTV Attenborougha chválí, že jsou jeho filmy vědecky přesné, a sám se ztotožňuje se všemi hlavními myšlenkami, které v jeho nejnovějším počinu zazní. Také podle klimatologa Alexandera Ače pojednává snímek o klimatické změně i úbytku druhové rozmanitosti vyváženě.
Attenboroughova sláva přitom není ani za desítky let kariéry zaprášená. Když si letos v září založil účet na Instagramu, dosáhl rekordu v rychlosti, s jakou získal milion sledujících (za pouhé čtyři hodiny a čtyřicet čtyři minut). Ve svém prvním sdíleném videu přitom přímo zmiňuje, že skrze tento nový komunikační kanál chce vysvětlovat environmentální problémy a ukazovat jejich řešení. Na konci listopadu už jej sledovalo přes šest milionů uživatelů.
Právě jeho nehasnoucí oblíbenost je jedním z důvodů, proč je snímek výjimečný. Environmentální apel tak totiž přichází od známé, důvěryhodné osobnosti a může oslovit diváky, kteří by běžným advokátům divočiny nenaslouchali.
foto: netflix.com
V mizejícím přírodním ráji
Proslulost Sira Attenborougha má samozřejmě své limity. Bývá kritizován za začátek své dráhy v BBC, kdy v 50. letech natáčel sérii Zoo Quest. Jezdil po celém světě a zachycoval tehdy unikátní záběry divočiny. Háček byl v tom, že zvířata „zachycoval“ i doslova — odvážel je do londýnské zoo. Dokumentarista se nyní hájí odkazem na dobovou atmosféru, tehdy většině lidí na této praxi nepřipadalo nic zvláštního.
I jeho další, klasické filmy podléhají kritice. Jsou řemeslně výjimečné, Attenborough za svůj život neustále posouval hranice přírodovědného dokumentu. Ukazují však až příliš harmonický obraz divoké přírody. Britský gentleman v bledě modré košili létá z jednoho konce světa na druhý, s nadšením prozkoumává fascinující život zvířat a rostlin a odlehčeným tónem ho komentuje. Snímek diváka pohladí svou krásou, poučí a pobaví. A taky uklidní — ať se děje ve světě cokoli, život v přírodě za hranicemi zkušeností běžného člověka pokračuje dál.
Drsnější realitě se tyto dokumenty spíše vyhýbaly. Například britský producent přírodovědných sérií Martin Hughes-Games na nich proto kritizuje, že idylickými záběry ze stále menších rezervací a parků vytvářejí iluzorní utopii a ignorují úbytek druhů a devastaci jejich habitatů.
Není ovšem pravda, že by Attenborough existenční problémy přírody vůbec nezmiňoval. Minimálně ve svých novějších sériích se jimi zabývá. Například v Modré planetě 2 z roku 2017 věnuje celý poslední díl negativním dopadům lidských aktivit na oceány.
V tom, že Attenboroughovy předchozí série jsou dechberoucí přírodní jízdou, však může spočívat i výhoda. Jejich klasické publikum čítající desítky milionů diváků je mnohem širší než skupina těch, kdo by si dobrovolně pustili environmentální dokument. Navíc díky nim mohou vnímat přírodu jako něco cenného a hodného ochrany. A právě k těmto mnoha věrným divákům se může dostat i tento angažovanější film.
David Attenborough, zdroj: netflix.com
Snímek dokládá devastaci přírody emočně silnými záběry i „odpočítáváním“ rychlosti, s jakou během vypravěčova života mizela divočina a přibývalo lidstva a uhlíku v atmosféře. Zatímco v roce 1937 zbývalo 66 procent divočiny, v roce 2020 čítá pouhých 35 procent. Divákovo znepokojení tak postupně graduje až do vrcholu, kterým je krátká, avšak velmi zneklidňující pasáž. V ní britský dokumentarista předává štafetu další generaci a ukazuje, v jakém světě budou dnešní děti pravděpodobně žít. Pustá savana na místě amazonského deštného pralesa. Mrtvé korálové útesy. Vyčerpaná zemědělská půda. Velké části planety neobyvatelné.
Můžeme to zvládnout
Třetí důvod, proč stojí Život na naší planetě za pozornost, je však jeho poslední nadějeplná část. Představuje vizi udržitelné budoucnosti, kterou můžeme shrnout do několika doporučení: snižme populační růst, spolehněme se na obnovitelné zdroje, rozšiřme místo pro divočinu, reformujme zemědělství a rybolov.
Vedle těchto obecnějších rad se Attenborough vydává na místa, kde už je začali zhmotňovat: nově zalesněnou Kostariku, Nizozemí s chytrým zemědělstvím či ostrov Palau s regulovaným rybolovem. Ukazuje tak, že jím navrhovaný ideál lze reálně naplňovat, nebo se k němu aspoň přibližovat.
Diváka konkrétní příklady jistě povzbudí, neodpoví však na otázku, která po zhlédnutí podobných filmů často následuje: „A co s tím můžu udělat já?“ Všechna navrhovaná řešení jsou totiž systémová. Pokud by je člověk chtěl promítnout do svého vlastního života, musí si sám domyslet, co z nich pro něj vyplývá. A to není zrovna jednoduché. Navíc psychologické výzkumy ukazují, že právě znalost konkrétních chování hraje v individuálním řešení environmentálních problémů důležitou roli.
Život na naší planetě se pravděpodobně dostane k desítkám milionů diváků. I v Česku vyvolal na poměry dokumentárního filmu velkou odezvu. Kdyby obsahoval aspoň stručný přehled konkrétních individuálních aktivit, myslím, že by mohl mít ještě o něco větší, hmatatelnější dopad. Upravme tedy hodnocení zmíněné v úvodu: dokument stojí za šíření, nejlépe však s tipy, co může divák po zhlédnutí podniknout.
David Attenborough: Život na naší planetě. Režie: Alastair Fothergill, Jonathan Hughes a Keith Scholey. Velká Británie, 2020, 83 minut.
The post Vážná tvář Davida Attenborougha<span class="dashicons-before dashicons-lock ml1-4"></span> appeared first on Sedmá generace.
